V roce 1821 německý fyzik Thomas Johann Seebeck prozkoumal pojem různých kovů, když jsou spojeny dohromady. Objevil, že byly pozorovány teplotní změny mezi klouby a magnetickým polem – to je známé jako Seebackův efekt.
Odtud bylo později objeveno, že magnetické pole je součástí termoelektrického proudu. Napětí generované těmito dvěma typy drátů je to, co se používá k měření teploty od velmi vysoké po nízkou.
Prahová hodnota měření teploty závisí na typu použitého materiálu drátu, a i když při velmi nízkém proudu může být generována energie z termočlánkového přechodu.
Vědci Michael Faraday a Georg Ohm použili Seebackův efekt k provedení experimentů, které mají pomoci dále porozumět měření dopadu a teploty.
Na základě tohoto objevu a po dalším výzkumu vědců v průběhu historie byly na počátku 20. století vyrobeny termočlánky. Od té doby se technologie vyvinula a pokročila do dnešní podoby. Nyní se používají v mnoha různých zařízeních od přípravy potravin až po farmaceutickou výrobu.
